Statisíce obyvatel českých měst spí v nadměrném hluku.

Statisíce lidí v Česku spí v nadměrném rámusu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) i českých hygieniků by neměl hluk před okny domů přesáhnout během dne v průměru 55 a v noci 40 decibelů. V Praze tuto hranici překračuje bydliště 1,12 milionu lidí, v Brně 350 tisíc.

Hlukové mapy ministerstva zdravotnictví disponují daty za rok 2017. Z těch plyne, že 9 z 10 Pražanů spí při hluku větším než 40 decibelů a přibližně 1 z 10 při více než 60 decibelech.

Téměř půl milionu obyvatel metropole pak žije v místě, kde je hluk přes den vyšší než 60 decibelů a více než 103 tisíc lidí nad 70 decibelů.

Také přes 200 škol a dvacítka zdravotnických zařízení stojí podle map v hlučném prostředí.

9 z 10 obyvatel je vystavených v noci většímu hluku také v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Ústí nad Labem a Teplicích.

Trochu lépe je na tom Liberec, kde hluk obtěžuje „pouze“ 8 z 10 lidí.

Přes 22 tisíc lidí v Brně a 19 tisíc lidí v Ostravě bydlí v místě s nočním hlukem přes 60 decibelů.

Ve dne je stejnému hluku vystavena téměř polovina Ostravanů, více než třetina Brňanů, téměř třetina obyvatel Liberce a Olomouce a čtvrtina obyvatel Plzně a Ústí.

Hluk přitom podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) lidem způsobuje poškození sluchu, má vliv na kardiovaskulární systém a nepříznivé působí na osvojování řeči a čtení u dětí.

V noci pak hluk prokazatelně působí na poruchy spánku, zvýšené užívání léků na spaní nebo změny fyziologických reakcí těla.

Podle hygieniků je tolerance hluku u každého člověka jiná. Asi deset až 20 procent populace je podle SZÚ velmi senzitivních nebo naopak vysoce tolerantních.

Pro zbývajících 60 až 80 procent platí, že se zvyšující se hlučností roste obtěžování hlukem. To spolu s narušením spánku představuje pro organismus stres, spolupůsobí tak na rozvoj srdečních a jiných civilizačních nemocí.

Jedoucí auto přitom podle stupnice WHO vydává průměrně hluk 70 decibelů, sbíječka 100 decibelů a startující letadlo 120 decibelů.

(pel)