Babišova vláda chystá na domácnosti další zdanění. Připravuje novou, tzv. uhlíkovou daň, která by dalšími tisícovými náklady ročně zatížila lokální topení uhlím a plynem. Aby se ministři ANO vyhnuly negativním politickým dopadům, plánují uhlíkovou daň na domácnosti zavést až po sněmovních volbách. Ty se musí konat nejpozději na podzim roku 2021.

O záměru informovala MD DNES, kterou majetkově ovládá předseda vlády Andrej Babiš.

Podle jejích informací má vláda v září dostat na stůl návrh, jak snížit emise skleníkových plynů. Záměr je zdůvodňován slibem slíbil Bruselu na omezení emisí skleníkových plynů.

Daň se bude týkat paliv k vytápění. Cílem je odradit domácnosti i podniky zejména od využívání uhlí. To produkuje z běžně užívaných paliv nejvíc oxidu uhličitého (CO2) na tunu paliva.

„Dospěli jsme k názoru, že by bylo vhodnější případně uvažovat o zdanění negativních externalit, tedy aby platili ti, co znečišťují životní prostředí,“ uvedla v rozhovoru pro MF DNES ministryně financí Alena Schillerová.

Nová uhlíková daň by se netýkala dálkového vytápění (centrální zásobování teplem), protože teplárny už daň platí v emisních povolenkách, jež musí nakupovat.

Stát získá 17 miliard

Ministerstvo životního prostředí na konci září předloží vládě návrh uhlíkové daně. Z doprovodné studie plyne, že by stát na nové uhlíkové dani vybral nejméně 3 miliardy a nejvíce až 17 miliard korun ročně a to podle zvolené sazby daně.

Jeden ze scénářů počítá s uhlíkovou daní ve výši 15 eur za jednu vypuštěnou tunu CO2. To by v praxi znamenalo, že v rodinném domku (spotřeba 65 GJ tepla ročně), kde se topí v klasickém kotli na uhlí, by majitelé zaplatili zhruba 4,5 tisíce korun ročně. V případě účinnějšího kotle na zemní plyn by to bylo 1 300 korun ročně.

Premiér Andrej Babiš i ministr životního prostředí Richard Brabec však podle informací MF DNES chtějí zavedení daně odsunout až na další volební období.

Uhlíkovou daň zavedla Francie a další zhruba desítka zemí v Evropě. Nejnověji o ní uvažuje Německo.

Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Petry Roubíčkové bude zavedení uhlíkové daně otázkou až pro budoucí vládu.

„Stanovisko k ní lze očekávat i od uhelné komise. Její výsledky očekáváme zhruba do roka,“ uvedla mluvčí.

Narovnání prostředí

Jedním z argumentů ve prospěch zavedení uhlíkové daně je narovnání konkurenčního prostředí. České teplárny aktuálně čelí hrozbě odpojování odběratelů od dálkového vytápění.

Může za to nárůst cen tepla v posledních dvou letech způsobený z velké části zdražením emisních povolenek. Ty musí teplárny a další podniky nakupovat, aby tím kompenzovali způsobené emise.

Aktuálně se jedná o 267 podniků, převážně elektráren, tepláren a energeticky náročných provozů typu ocelárna.

Někteří odběratelé si spočítali, že domovní kotelna je levnější. Teplo zní totiž neprodražují žádné povolenky.

„Pokud se odběratelé budou odpojovat a noví se nebudou připojovat, může to vést až k rozpadu centrálního zásobování teplem. To by mělo negativní ekonomické, environmentální a zdravotní dopady. Uhlíková daň by měla srovnat podmínky,“ prohlásila Roubíčková.

Centrální zásobování teplem chce stát zachovat, protože je z hlediska emisí uhlíku šetrnější, než když si každý dům či domek topí sám. Provozů, které dnes musí nakupovat povolenky, by se proto uhlíková daň netýkala.

Evropský závazek

Snaha o zavedení nové daně vychází z celoevropského závazku snižovat emise skleníkových plynů. Emisní povolenky pro velké zdroje budou dále zdražovat, takže odpovědnost za uhlíkovou stopu mají nést i domácnosti a menší a střední podniky.

Česko musí emise v této oblasti snížit do roku 2030 o 14 procent oproti základně z roku 2005.

Některé evropské země už plánují zvyšování daně. Například Irsko, kde uhlíková daň aktuálně činí 20 eur za tunu CO2, plánuje její postupné zvýšení během deseti let až na čtyřnásobek současné částky.

Zdaňuje se přitom nejenom uhlík ze spalování uhlí a zemního plynu, ale také z nafty, benzinu, kerosenu a rašeliny.

V příštích letech by dokonce zavedení uhlíkové daně mohlo být ve všech státech EU povinné. Nová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová si to vytkla za jeden ze svých cílů. (sfr)