Spotřebitelé i podniky hledají cestu, jak požadovat náhradu škody kvůli nouzovému stavu. Hromadné žaloby nejsou jistota, tvrdí odborníci. Evropské podniky se stále více obávají, že budou kvůli koronavirové pandemii čelit hromadným žalobám. Spotřebitelé se naopak ve většině případů chtějí soudit kvůli náhradě škody, kterou jim podnikatelé způsobili neoprávněným postupem proti šíření nákazy.

Ve hře jsou stamiliony eur, a to nejen z oblasti turistického ruchu, ale i průmyslu, obchodu nebo dopravy. O hromadných žalobách se také mluví v Česku. Podle odborníků existuje možnost, že odškodnění by nemuseli chtít jen spotřebitelé od soukromých firem. Náhradu škody budou po státu zřejmě hromadně žádat i sami podnikatelé. Výsledek je ovšem nejistý.

Zažil zimu, na kterou dlouho nezapomene. Německý turista Ludger Görg byl v polovině března v rakouském lyžařském středisku Ischgl. Během několika dní, kdy se v Evropě množily zprávy o prudkém nárůstu lidí nakažených koronavirem, dostával zprávy ze svého hotelu, že se nemusí ničeho bát. Krátce nato však Covid-19 onemocněl i on.

Později zjistil, že zřejmě liknavostí tamních majitelů hotelů a barů, kteří z ekonomických důvodů se zavřením svých zařízení otáleli příliš dlouho.

„Chamtivost, nevědomost a arogance, ze které je mi špatně,“ řekl pro Financial Times Ludger Görg.

V současnosti patří Ludger Görg mezi stovku turistů, kteří se chystají připojit k hromadné žalobě proti tyrolským úřadům. Turisté je viní z toho, že včas a záměrně nezareagovali na šířící se epidemii, kvůli které většina z nich onemocněla a musela několik týdnů zůstat v karanténě.

Hrozí hromadné žaloby také v ČR?

„Rakouský model“ zatím není v Česku na pořadu dne. Cestovní kanceláře a hotely, na něž by mohly hromadné žaloby mířit jako první, postupují společně a se svými klienty se spíše snaží najít řešení, které bude výhodné pro obě strany. Asociace cestovních kanceláří situaci stále vyhodnocuje a vydává doporučení, podle něhož by měli prodejci zájezdů postupovat.

Cestovní kanceláře nebo hotely nejsou přitom jedinými, koho by mohli lidé hromadně žalovat. Mezi nimi mohou být podle odborníků třeba i fakultní nemocnice, kterým se kvůli zvýšeným nákladům určeným na boj s epidemií prudce snížil rozpočet, což se může odrazit i na kvalitě péče.

Kvůli nižší poptávce, vyvolané nouzovým stavem, se pak na mnoha místech omezily či přímo zrušily vlakové či autobusové spoje. Někteří cestující tak po dopravcích mohou chtít odškodné za neohlášené zpoždění, které jim způsobilo hmotnou škodu.

Velmi diskutovanou otázkou jsou také ušlé zisky podnikatelů a živnostníků. Městský soud v Praze nedávno rozhodl, že čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislosti s pandemií koronaviru omezila volný pohyb, maloobchod a služby, byla nezákonná, a proto je zrušil.

Právě toto rozhodnutí dává poškozeným podnikatelům větší šanci na vymáhání škod – a to třeba prostřednictvím hromadných žalob. Zatím však podle odborníků není jasné, zda a za jakých podmínek mohou lidé žalovat stát za ušlý zisk nebo požadovat náhradu škody.

Jedním z nástrojů mohou být hromadné (společné) žaloby. Zákon již v únoru schválila vláda a nyní čeká na schválení ve Sněmovně. Jenže – krátce před vypuknutím koronavirové pandemie a následném spuštění nouzového stavu se vláda rozhodla v připravovaném zákonu zúžit věcnou působnost pouze na spotřebitele.

Jinými slovy, stát tak v případě hromadných žalob zcela vypadl ze hry. „Hlavními důvody omezení věcné působnosti zákona byla skutečnost, že hromadné řízení bude v českém procesním právu novinkou. Obsahuje celou řadu prvků, s nimiž nemají dosud české soudy zkušenosti, a nelze dopředu přesně odhadovat, jak se nakonec prosadí v praxi,“ uvedl ve svém komentáři pro ePrávo.cz advokát Michal Sylla.

Výhody, nebo spíš nevýhody zákona o hromadných žalobách?

Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem zákona, vidí v hromadných žalobách šanci jednodušší, rychlejší a bezproblémové vymáhání podobných nároků jednotlivců. Problém je však v tom, že zákon je výrazně inspirován americkou praxí tzv. class actions, které jsou známé mediální monstrózností procesů a zneužitelností v rámci konkurenčního boje.

Podle současné verze zákona totiž budou moci být (po podání hromadné žaloby) zapojeni všichni poškození do řízení automaticky. Dále se počítá až se čtvrtinovou odměnou vysouzené částky pro organizátora hromadné žaloby.

Zákon také neobsahuje dostatečné záruky proti zneužitelnosti – snadno se tak za 2 roky můžeme stát svědky žalob, jejichž cílem nebude ochrana spotřebitele, ale likvidace konkurence. Navíc soudní řízení obvykle trvá několik let a není vůbec jisté, zda spotřebiteli přinese očekávaný zisk.

Zásadním problémem po odeznění nouzového stavu bude i zpětná účinnost, se kterou zákon o hromadném řízení počítá. To znamená, že po přijetí zákona jej bude možné aplikovat zpětně na všechny (k danému okamžiku) nepromlčené nároky. Tím však podle odborníků vznikají potíže, protože se najednou objeví velké množství hromadných sporů, které mohou mít na řadu podnikatelů vážný dopad.

Velmi snadno to budou právě zmiňované cestovní kanceláře, hotely, restaurace, dopravci a další podnikatelé, které budou rádi, pokud vůbec ustojí současnou situaci v souvislosti s koronavirem. Dopady hromadné žaloby tak mohou být skutečně likvidační, a to nejen pro podnikatele, ale i stát, který se bude muset vyrovnat s rapidně rostoucí nezaměstnaností v důsledku jednorázových hromadných žalob. (mis)