Kauza dotací pro Čapí hnízdo a Babišův Agrofert poukázala na principiální problém, na jehož řešení nestačí formální regulace střetu zájmů. Jediným spolehlivým řešením by bylo úplné zrušení eurodotací.

Střet zájmů premiéra Babiše hýbe nejen Českem, ale rezonuje už také v Bruselu. A to dokonce tak silně, že auditoři z Evropské komise přijeli do Česka na oficiální kontrolu dotací pro Babišovo impérium. Za problém si v první řadě může sám Andrej Babiš, který si vydobyl politickou moc, aniž by prokazatelně zpřetrhal majetkové vazby se svým dotovaným podnikatelským konglomerátem.

Babišova kauza však poukázala na principiální problém, na jehož řešení zřejmě nestačí formální regulace střetu zájmů. Jediným spolehlivým řešením by bylo úplné zrušení eurodotací.

Téma už mnoho měsíců zamořuje tuzemskou politiku a ještě silněji polarizuje náhled veřejnosti na politiku a politický systém. Není přitom sporu o tom, že se premiér Babiš ocitá v permanentním a masivním střetu zájmů. Od svého impéria, které je největším příjemcem dotací v zemi, se ve skutečnosti neodstřihl. Své firmy si miliardář formálně přeparkoval do svěřenského fondu. Ten řídí Babišovi spolupracovníci z Agrofertu a kontroluje jej paní Babišová, premiérova choť.

Aby se odstřihl úplně, musel by Agrofert prodat nezávislému subjektu. Což premiér neučinil a zjevně tak ani nemá v plánu.

Dotace sobě

Nastává situace, kdy Babiš ze své vládní pozice má formální (je šéfem dotační Rady, viz níže), ale zejména neformální (příslušní ministři jsou přece Babišovy lidé) vliv na jejich přerozdělování. Zjednodušeně a s nadsázkou řečeno: uděluje dotace sám sobě. Těžko hledat očividnější střet zájmů.

V rovině etické si za to může pouze a jen on sám. V rovině politické je však viníkem také Evropská unie a její eurodotace. Nebýt tohoto socialistického přerozdělovacího nástroje, neměl by Babiš na krku lapálii s Čapím hnízdem. A hlavně, nečelil by kritice za to, že se jako šéf vládní exekutivy podílí na rozdělování dotací, jež v nemalé míře plynou jako konečnému příjemci jemu samotnému…

Nejde na tomto místě o to dovozovat, že by se Babiš ocital ve střetu zájmů nevinně či nechtěně. Dá se však říci, že i on je v jistém smyslu obětí politicko-ekonomického systému, jemuž dominují dotace a cíleně zvýhodňující regulace. (Jiná věc je, zda Babiš nevstoupil do vrcholné politiky právě z toho důvodu, že systém je přesně takový, jaký je – tedy založený na masivních cílených dotacích a parciálně zvýhodňujících regulacích…)

Každopádně, problém střetu zájmů nelze redukovat pouze na morální selhání toho či onoho jednotlivého vrcholového politika.

Eurodotace vytvářejí potenciální střet zájmů zcela automaticky, jen svojí existencí. Přinejmenším v rovině etické vylučují z vrcholové politiky velkou skupinu osob – podnikatelů, kteří pobírali, pobírají či plánují pobírat eurodotace (totéž samozřejmě platí i o dotacích národních).

Dotační dilema

Jestliže existují eurodotace, existuje i latentní či zjevný střet zájmů u těch politiků, kteří do politiky přišli či plánují přejít z podnikatelského prostředí. Podnikatelé s politickými ambicemi tak čelí a vždy budou čelit dilematu, zda mají podnikat „čistě“, tedy, aniž by se diskreditovali dotacemi. Anebo zda se mají dobrovolně vzdát svého ústavou daného práva být volen, potažmo vykonávat vrcholné politické funkce a to jen proto, aby mohli bez hrozby střetu zájmů usilovat o eurodotace…

Problém by se dal chápat i tak, že Babišův zjevný střet vládních a dotačních zájmů je nejenom důkazem ztráty etických a komunikačních zábran, ale je současně důkazem nekonzistence politického systému, který je založen na dotačním přerozdělování.

Systém na jedné straně dává každému občanovi ústavní právo volit a být volen (tedy i vykonávat politické rozhodovací funkce). Na straně druhé systém (čistě teoreticky) dává každému občanovi právo přijímat eurodotace.

Naše ústava (vznikla dávno před vstupem ČR do EU) dává každému stejná politická práva, aniž by znala pojem (euro)dotací. Jejich pobírání nikomu nezakazuje. Evropská unie je přitom na poskytování dotací založena: masivní přerozdělování veřejných zdrojů soukromým příjemcům je ústředním pilířem Unie.

Každý občan ČR by – formálně vzato – měl mít absolutní právo jednak pobírat neomezený objem (evropských) dotací a současně přitom vykonávat jakoukoliv politickou funkci. A v důsledku toho přidělovat dotace sám sobě, respektive svým firmám. Což je samo o sobě pochybné a evidentně nemorální.

Střet zájmů nic neřeší

Přitom se to nadále děje, jelikož zákon o střetu zájmů (a jeho svěřenský fond) situaci reálně neřeší. Člověk přece nemůže jeden den vlastnit miliardový majetek a druhý den (po vzniku formálního správcovského fondu) už žádný majetek nevlastnit, aniž by tento majetek prodal nebo převedl do vlastnictví někoho jiného.

Je přitom jasné, že nelze jen tak věnovat svůj celoživotně budovaný miliardový majetek úplně cizím osobám jen proto, aby dotyčný nebyl ve střetu zájmů a mohl nějakou chvíli „pobýt“ v politice. Něco takového by neudělal nikdo soudný. Jak již bylo uvedeno, řešením by byl prodej takového majetku. Ani to však není tak jednoduché (vyvstává například otázka: co si počít s miliardami získanými prodejem majetku?).

Andrej Babiš se svého podnikatelského impéria definitivně nevzdal. Jeho kamuflování za křovím svěřenského fondu je tedy jen hra na schovávanou, která může obstojně fungovat jen v rovině masové komunikace a to jen vůči menší části obyvatelstva.

Není pravda, jak tvrdí někteří ministři, že Andrej Babiš nerozhoduje o přidělování dotací. Jistě, v detailu takové procesy nepatří do popisu práce předsedy vlády. Jenže předseda vlády je také šéfem Rady pro evropské strukturální a investiční fondy. To je poradní orgán vlády při koordinaci dotací plynoucích ze všech Evropských strukturálních a investičních fondů.

Nejenom z tohoto důvodu je tedy evidentní, že předseda vlády má možnost o dotacích spolurozhodovat, řídit jejich udělování na nejvyšší linii, vytvářet strategie jejich čerpání, atd. Jaké je tedy skutečné řešení zjevného střetu zájmů u lidí v pozici, v jaké se nachází Andrej Babiš?

Politická katarze 

Můžeme například počkat, až politici podezřelí ze střetu zájmů morálně prohlédnou a dospějí k mravní katarzi… Takový postup však nemusí vždycky vést k cíli, jak ukazuje případ Andreje Babiše. Nejenže svůj „zájmový“ problém neuznal, ale v „protínání“ zájmů pokračuje, jakoby se nechumelilo. Například tím, že začal bojovat za zachování eurodotací pro největší zemědělské korporace. Z jeho dosavadních postojů lze tedy důvodně vyvozovat, že nemá v plánu prozřít. Nikdy.

Výrazně efektivnějším řešením by proto byl úplný zákaz vstupu do politiky soukromých podnikatelů (či majitelů firem), kteří kdy pobírali či pobírají eurodotace.

Zákaz vstupu do politiky se jeví jako férové řešení: jako něco za něco. Chceš čerpat výhody (tedy eurodotace) na úkor daňových poplatníků? Pak musíš obětovat část svých politických práv, konkrétně právo být volen (a tedy právo kandidovat do volených orgánů) i právo být členem jakéhokoliv exekutivního politického orgánu.

Jenže, takové řešení popírá základní ústavní principy – soukromé podnikání nemůže omezovat základní politická práva občanů. Právo kandidovat ve volbách a být následně zvolen (a po zvolení vykonávat jakoukoliv funkci) je fundamentem demokracie, jenž nelze formálně odejmout aplikováním restriktivního (a z principu nedokonalého) zákona o střetu zájmů či podobného omezení.

Zrušení dotací

Pokud chceme systematicky zamezit střetu (majetkových/dotačních) zájmů u politiků, zbývá jen jediný efektivní nástroj: zrušit evropské i státní dotace, přinejmenším takové, které jsou přidělovány soukromým firmám.

Jen tak by se odstranila veškerá podezření o neférovém či neetickém přerozdělování a zneužívání dotací. A nejde jen o extrémní případy, kdy příjemce dotací stojí osobně v čele vládní exekutivy členského státu EU, ale i o všechny situace, kdy o přidělování spolurozhoduje příjemce dotací skrytě, tedy skrze spřátelené vládnoucí politiky…

Svět bez eurodotací by byl jednodušší, férovější, klidnější a přirozenější. Prostředky by zůstaly v kapsách daňových poplatníků, kteří by pro své peníze našli to nejefektivnější využití. Je ovšem zřejmé, že eurodotace sice teoreticky zrušit lze, ale prakticky je to nereálné, neboť dotace jsou krví, jež udržuje Evropskou unii při životě a řadu chudších členských států v „poslušnosti“.

Nezbývá tedy, než se buď smířit s nadále pokračujícím střetem zájmů vrcholných politiků. Nebo miliardářům a všem podnikatelům povolit vstup do politiky jen za podmínky, že nikdy nepobírali, nepobírají ani v budoucnu nehodlají pobírat dotace…

VÍCE O TÉMATU ČTĚTE ZDE:

Auditoři z Evropské komise zahájili v Česku kontrolu dotací pro firmy Andreje Babiše